Sobi ve zkratce

Sobi jsou polodomestikovaná stádní zvířata, která většinu života tráví v lesích a na pahorcích Arktidy při hledání potravy. Jedí přes 400 různých rostlin, nejraději houby a lišejníky. Sobi mají vynikající čich, díky němuž vyčenichají lišejník i pod silnou vrstvou sněhu. Jejich jedinečná čtyřprsá kopyta jsou přizpůsobena chůzi v hlubokém sněhu a vyhrabávání potravy. Když kráčejí, všimněte si jemného cvakání v jejich kloubech – zvuku, který pomáhá udržet stádo pohromadě v lese.

Pracovní sobi a výcvik sobů

Výcvik sobů vyžaduje trpělivost a čas. Začíná v raném věku, což pomáhá telatům zvyknout si na kontakt s lidmi. Ani s výcvikem sobi nepřestanou být polodomestikovanými zvířaty, protože léto nadále tráví s hlavním stádem v lese. Kolem 4 nebo 5 let jsou sobi připraveni vítat návštěvníky jízdami na sobím spřežení a zvou vás, abyste zažili krásu finské přírody.

Pohoda sobů

V Kuoksa Reindeer Stories jsou naši sobi milovanými členy naší rodiny a zacházíme s nimi s maximální péčí a úctou. Jejich pohodu stavíme na první místo: zajišťujeme jim vyváženou stravu, pravidelné pamlsky a kalendář pracovních směn přizpůsobený sobům, aby se mohli dostatečně odpočinout. Ve volném čase mají sobi k dispozici prostorné ohrady, kde se mohou volně pohybovat a projevovat přirozené chování. Řídíme se finským pořekadlem: „Šťastný sob znamená šťastného pastevce.“

Historie sobů ve Finsku

Chov sobů je nejstarší způsob života, který se ve Finsku dodnes praktikuje.

Sobi byli domestikováni z divokých horských jelenů původních ve Skandinávii. Původní lesní Sámové je již od středověku používali jako návnadu při lovu jelenů.

Sámové, jediný uznaný původní národ Evropy, dlouho pečují o přírodní oblasti finského Laponska a pasou soby v arktických oblastech Finska, Švédska, Norska a Ruska. Ve Švédsku a Norsku je chov sobů výhradním právem Sámů, ve Finsku jej však provozují i finští osadníci.

Sobi se po staletí využívají k dopravě. Sobi se snadno pohybují lesem a vedle lyžování bylo běžné cestovat se sobem a saněmi. Například na sobím spřežení se jezdilo do města nakupovat nebo do školy.

Finsko má zákon o chovu sobů, který povoluje a chrání pastevectví sobů v severních částech země. V roce 1898 finská vláda nařídila pastevcům sobů, aby zřídili pastevní družstva se zeměpisnými hranicemi. Každý pastevec patří k jednomu z nich a všichni sobi ve Finsku mají majitele.

Sobí rok – po stopách ročních období přírody

Chov sobů je postaven na severské přírodě. Sobí rok začíná 1. června narozením telat. V létě se nová telata označují ušní značkou pastevce. Stáda tráví léto v lese, kde si převážně vytvářejí zásoby na dlouhou zimu.

Podzim je dobou páření, kdy samci soby soutěží o pozornost samic. Parohy samců jsou nyní největší a nejsilnější. Po skončení páření samci shazují parohy a začínají růst nové. Podzim je také dobou, kdy se soby sehánějí do ohrad a pastevci vybírají, která zvířata budou využívána pro domácí účely. 

Na zimu sobi narůstají hustou srst, aby se udrželi v teple i v extrémním mrazu, dokonce i při −50 stupních Celsia (−58 °F). Samice jsou obvykle březí a zároveň se starají o svá telata. Hledání potravy je obtížnější a samice si v zimě ponechávají parohy, aby pomohly chránit telata i hledat potravu pod silnou vrstvou sněhu. 

Na jaře se rodí nová telata. Sobí mléko je bohaté na živiny a je hlavní výživou mláďat. Parohy jim začínají růst hned. Matky shazují parohy několik týdnů po narození telat.